ELIŠKA – housle, mandolína, bouzouki, zpěv
Eliška je víceméně hlavou kapely. Jako nejstarší členka
za nás cítí zodpovědnost, a tak plánuje zkoušky, komunikuje s pořadateli,
iniciuje tvoření repertoáru, ke kterému sama velkou měrou přispívá.
Jak ale o sobě prohlašuje, organizování nemá zrovna v lásce
(proto také tak často nehrajeme :)
Její hlavní parketou jsou bezesporu housle. Dříve je občas vystřídala mandolínou,
v poslední době jí ale učarovalo irské bouzouki a tak ho stále častěji zapojujeme
do našich aranží.
ANKA – flétny, whistle, bouzouki, irské dudy, zpěv
Anka je obdivuhodná bytost. Přes všechny ty filozofické, psychologické
a biologické přednášky, kterými často prověřuje odolnost našich nervů, jí nelze
upřít notnou dávku smyslu pro humor (hlavně tedy pro ten černý...) a samozřejmě
obrovskou muzikalitu. Je neuvěřitelné, na kolik nástrojů dokáže zahrát. A možná
s tím souvisí i to její „hraní na nervy“. :)
Její multiinstrumentální schopnosti jsou jedním z hlavních pilířů fungování naší
kapely. Nebýt jich, neměly bychom úžasnou flétnistku a neméně dobrou zpěvačku.
Kromě toho se Anka nezdráhá sáhnout po bouzouki, mandolíně, bodhránu... a pokud
by bylo třeba, zastala by klidně i funkci houslistky. :)
PEPA – banjo, kytara, zpěv
Pepa je od jara 2013 pátým Goblinem. Jak se dostal legendární člen kapely Plastik People do formace
hrající irskou tradiční hudbu? No jednoduše ... Kdo to neví, tak Pepa byl jeden z prvních lidí (ne-li úplně první),
kteří začali v Čechách irskou hudbu propagovat a hrát. Sháněl různými kanály v té době špatně dostupné nahrávky,
pořádal mnohé sessions po hospůdkách. Hrával v různých seskupeních a byl také zakládajícím členem Dún An Doras.
Jeho kamárádství s holkama z kapely Golin se traduje již několik roků a v roce 2013 vyústilo v hudební spolupráci.
Zatím se to má tak, že stále hrající undergroundové kapely mají přednost, takže Pepa není k dispozici na každý koncert, ale kdo ví
jak se to vyvrbí do budoucna že?
LUCKA – housle, bodhrán, mandolína
Lucka je ozdobou a zároveň dobrým duchem kapely. Jediným úsměvem dokáže rozehnat
všechny naše obavy a chmury a bez jejího přispění k tvoření repertoáru
a k plánování zkoušek by to prostě nešlo.
Ačkoliv původně tvořily se ségrou v kapele houslové duo, po odchodu bubeníka
se odhodlaně chopila
vypůjčeného bodhránu, ke kterému postupně přibývají různé
shakery a jiné perkuse. Obzvláště si ceníme její schopnosti poslouchat a citlivě
doprovázet, která i některým mnohem zdatnějším bubeníkům chybí.
V poslední době Lucce také stále častěji půjčujeme mandolínu, protože jako
houslistka nemá k tomuto nástroji daleko.
PÁJA (toho času zpátky v Čechách) klavír, kytara, tlačítkový akordeon, zpěv
Co se týče Trakalíny, je to naše nejmladší posila. Ne sice nejmladší věkem,
ale rozhodně duchem a dobou působení v kapele. A nutno podotknout, že teprve s jejím
příchodem nám to začalo opravdu šlapat. Její zvolání: „Kalbááá!“ (které si někteří lidé
mylně dávají do souvislosti s alkoholem) nás vždycky jaksepatří nakopne, abychom se po hlavě
vrhli do ztřeštěně rychlých reelů a hutné akordové sazby.
Když jsme ji naverbovaly, hrála na klavír. I když její nadšení pro irskou hudbu bylo
dechberoucí a pro nás ostatní znamenalo příval nové energie a chuti do zkoušení, klavír
se neosvědčil jako nejpraktičtější nástroj do kapely. A hlavně jsme potřebovaly kytaristu!
Tak tedy milá Pája dostala do ruky kytaru přeladěnou do DADGADu a už o týden později
na ni doprovázela ťůny. Tuto svou schopnost osvojit si v krátkém čase základy hry na jakýkoliv
nástroj znovu prokázala, když v jejím arzenálu přibyl tlačítkový akordeon. Z prvu hrála na zapůjčený nástroj,
ale při svém pobytu v Irsku si pořídila vlastní - nový. Jak jí to hraje, budeme moci v blízké době jistě slyšet.
