O nás


Jádro skupiny tvoří sestry Eliška (housle, bouzouki) a Lucie (bodhrán, mandolína, housle) obě konzervatoristky a talentovaná flétnitka Anka. Trojici doplňovala původně klavíristka Pavlína, v kapele zastávala kytaru a tlačítkový akordeon. Momentálně se Pája nachází v Irsku a tak její úlohu, alespoň co se kytary týče, zastává Pepa (viz níže) - služebně nejmladší člen kapely :-) ... Hlavní sídlo skupiny je v Praze, její záběr je dnes však už celorepublikový. Všechny dívky střídají nástroje a také zpívají, takže vás kapela na koncertech neukolébá monotóním zvukem. Naopak jejich muzika vám střídavě bude škubat nohama a hladit duši, tak jak to u irské tradiční hudby má být.

Eliška
ELIŠKA – housle, mandolína, bouzouki, zpěv

Eliška je víceméně hlavou kapely. Jako nejstarší členka za nás cítí zodpovědnost, a tak plánuje zkoušky, komunikuje s pořadateli, iniciuje tvoření repertoáru, ke kterému sama velkou měrou přispívá. Jak ale o sobě prohlašuje, organizování nemá zrovna v lásce (proto také tak často nehrajeme :) Její hlavní parketou jsou bezesporu housle. Dříve je občas vystřídala mandolínou, v poslední době jí ale učarovalo irské bouzouki a tak ho stále častěji zapojujeme do našich aranží.



ANKA – flétny, whistle, bouzouki, irské dudy, zpěv

Anka
Anka je obdivuhodná bytost. Přes všechny ty filozofické, psychologické a biologické přednášky, kterými často prověřuje odolnost našich nervů, jí nelze upřít notnou dávku smyslu pro humor (hlavně tedy pro ten černý...) a samozřejmě obrovskou muzikalitu. Je neuvěřitelné, na kolik nástrojů dokáže zahrát. A možná s tím souvisí i to její „hraní na nervy“. :) Její multiinstrumentální schopnosti jsou jedním z hlavních pilířů fungování naší kapely. Nebýt jich, neměly bychom úžasnou flétnistku a neméně dobrou zpěvačku. Kromě toho se Anka nezdráhá sáhnout po bouzouki, mandolíně, bodhránu... a pokud by bylo třeba, zastala by klidně i funkci houslistky. :)



PEPA – banjo, kytara, zpěv

Pepa
Pepa je od jara 2013 pátým Goblinem. Jak se dostal legendární člen kapely Plastik People do formace hrající irskou tradiční hudbu? No jednoduše ... Kdo to neví, tak Pepa byl jeden z prvních lidí (ne-li úplně první), kteří začali v Čechách irskou hudbu propagovat a hrát. Sháněl různými kanály v té době špatně dostupné nahrávky, pořádal mnohé sessions po hospůdkách. Hrával v různých seskupeních a byl také zakládajícím členem Dún An Doras. Jeho kamárádství s holkama z kapely Golin se traduje již několik roků a letos (2013) vyústilo v hudební spolupráci. Zatím se to má tak, že stále fungující Plastici mají přednost, takže Pepa není k dispozici na každý koncert, ale kdo ví jak se to vyvrbí do budoucna že?



LUCKA – housle, bodhrán, mandolína

Lucie
Lucka je ozdobou a zároveň dobrým duchem kapely. Jediným úsměvem dokáže rozehnat všechny naše obavy a chmury a bez jejího přispění k tvoření repertoáru a k plánování zkoušek by to prostě nešlo. Ačkoliv původně tvořily se ségrou v kapele houslové duo, po odchodu bubeníka se odhodlaně chopila vypůjčeného bodhránu, ke kterému postupně přibývají různé shakery a jiné perkuse. Obzvláště si ceníme její schopnosti poslouchat a citlivě doprovázet, která i některým mnohem zdatnějším bubeníkům chybí. V poslední době Lucce také stále častěji půjčujeme mandolínu, protože jako houslistka nemá k tomuto nástroji daleko.



PÁJA (toho času v Irsku) klavír, kytara, tlačítkový akordeon, zpěv

Pavlína
Co se týče Trakalíny, je to naše nejmladší posila. Ne sice nejmladší věkem, ale rozhodně duchem a dobou působení v kapele. A nutno podotknout, že teprve s jejím příchodem nám to začalo opravdu šlapat. Její zvolání: „Kalbááá!“ (které si někteří lidé mylně dávají do souvislosti s alkoholem) nás vždycky jaksepatří nakopne, abychom se po hlavě vrhli do ztřeštěně rychlých reelů a hutné akordové sazby. Když jsme ji naverbovaly, hrála na klavír. I když její nadšení pro irskou hudbu bylo dechberoucí a pro nás ostatní znamenalo příval nové energie a chuti do zkoušení, klavír se neosvědčil jako nejpraktičtější nástroj do kapely. A hlavně jsme potřebovaly kytaristu! Tak tedy milá Pája dostala do ruky kytaru přeladěnou do DADGADu a už o týden později na ni doprovázela ťůny. Tuto svou schopnost osvojit si v krátkém čase základy hry na jakýkoliv nástroj znovu prokázala, když v jejím arzenálu přibyl tlačítkový akordeon.